Červen 2018

Dopis

8. června 2018 v 8:41 | Koloniala
Drahý,
nemohu popsat, jak moc mi chybíš. Toužím po těch krasných chvílích, plných sladkého mámení smyslů. Toužím zase upadnout do tvé náruče a nechat se bezstarostně unášet tvým hlasem. Chci být dobývána a pokořena a to jen tebou. Protože, jen s tebou má můj život smysl. A bez tebe ? Bez tebe jsem osamocený list, potulující se po poušti, co čeká na to, až najde místonkam patří. A já přece patřím k tobě, není-li to tak ? Bývala jsem lehkomyslná a nepopírám, že stále jsem, ale nemám důvod tropit hlouposti, když vím, že na mě čekáš ty. Nezajímají mě opojné pohledy jiných, protože čekám na ten tvůj. Kdyby jsi snad jen slůvko napsal, něco milého, po čem by se mi srdce otřáslo, jako ten den. Krásný, podzimní den. Tak jsem tě potkala, byl jsi tak zvláštní a přece mě k tobě něco táhlo. Nezlob se prosím, že si takto vylévám srdce, vím, že to nemáš rád, ale pochop, slova znamenají hodně.
PS. VĚŘÍM, ŽE MÁŠ SRDCE NA SPRÁVNÉM MÍSTĚ.

Navždy tvá ---...